V tomto rozhovoru mluví Emil Lindholm, mistr světa v kategorii WRC2, o svém rodinném zázemí, spojení se Škoda Motorsport a cílech pro rok 2023.
Emile, pocházíš z rodiny, která má blízko k motorsportu, jak to ovlivnilo tvůj vztah k závodním autům?
To je pravda, narodil jsem se do rodiny, která je pevně spjatá s motorsportem. Myslím, že mi byly asi dva dny, když jsem byl poprvé v naší rodinné dílně, kde pracovala moje maminka. Byl to vlastně podnik mých prarodičů, kteří stavěli soutěžní vozy a zároveň k nim prodávali náhradní díly. Z tohohle prostředí jsem prostě nemohl utéct. Můj táta se aktivně účastnil finského mistrovství v rally a startoval i na několika soutěžích WRC. Moje máma byla spolujezdkyně. V naší rodině byl prostě každý nějak spojený s rally.
Kdy jsi poprvé řídil auto?
Bylo mi šest let. Pamatuji si to moc dobře, jezdil jsem na ledové dráze. Celý den jsem se díval, jak můj starší bratr jezdí na ledě, a chtěl jsem to také zkusit. Táta mi to dovolil, a tak jsem se svezl.
Šlo ti to hned od začátku?
Řízení mě vlastně vždycky lákalo. Že mi to jde, jsem zjistil, až když jsem poprvé vyzkoušel tátovo rally auto. Byl to Ford Escort třídy A, a hned jsem byl rychlejší než můj bratr, který už měl za sebou několik rally. Bylo mi přibližně 13 let a tehdy mě asi poprvé napadlo, že bych s tím měl něco udělat.
Kdy ti začalo být jasné, že se budeš věnovat motorsportu naplno?
Zpočátku to byl hlavně koníček. Intenzivní, ale pořád jen koníček. Když se začaly dostavovat výsledky, sponzoři, a hlavně můj táta mě velmi podporovali a postrkovali, abych se zúčastnil co nejvíce rally. Od roku 2017, kdy jsem vyhrál soutěž mladých jezdců ve Finsku, bylo jasné, že se rally začnu věnovat naplno.
„Pro mě je rally určitě náročnější, pestřejší, a i když jedete dvakrát stejnou soutěž, nikdy to není stejné."
Ale nejprve si začal závodit na okruzích, proč právě tam?
Ano, okruhy opravdu byly místem, kde jsem začal závodit. V roce 2012 jsem nejprve závodil na okruzích ve Finsku a pak jsem se dostal do německé série Audi TT Cup, což je doprovodná série k DTM. Pak jsem měl možnost závodit v GT Masters s vozy GT3. Ale pro mě jako pro Fina bylo těžké najít sponzorskou podporu, abych mohl pokračovat. Mezitím jsem ve Finsku a Německu také absolvoval několik rally, a to v letech 2015 a 2016, kdy se moje výsledky rychle zlepšovaly. Důvodem, proč jsem ale jezdil především na okruzích, bylo také snazší získání licence, na kterou jsem nepotřeboval řidičský průkaz. Kromě toho je z pohledu jezdce snazší najít práci v okruhových závodech než v rally, jelikož je na okruzích více placených jezdců.
Líbily se ti okruhy víc než rally?
Ani ne. Možná to byl další důvod, proč jsem si nakonec vybral rally. Pro mě je rally určitě náročnější, pestřejší, a i když jedete dvakrát stejnou soutěž, nikdy to není stejné. Musíte se přizpůsobit a reagovat. Rally je rozhodně zábavnější.
V čem ti závodění na okruzích pomohlo ve tvé pozdější kariéře v rally?
Myslím, že přínos pro rally byl dost velký. Nejen na asfaltu, ale i na šotolině. Na okruzích, když jedete 200krát stejný úsek, se soustředíte na nejmenší detaily. Musíte být na limitu na každém metru trati. V rally se více soustředíte na celkovou rychlost v průběhu celé soutěže a nemáte tolik času soustředit se na jízdu. Zkušenosti z okruhu mi pomohly právě k tomu, abych z auta dostal maximum. Na asfaltu mi pak pomáhají při správném vedení stopy, ale i tak je stopa v rally trochu jiná.
Šotolina je úplně jiná disciplína motorsportu. Musel si na šotolině hodně trénovat?
Samozřejmě jsem musel trochu trénovat. Ale ani na okruhu není auto v zatáčkách úplně v klidu. Často je v malém smyku a vy musíte rychle a správně reagovat. Na šotolině je samozřejmě úhel smyku mnohem větší, ale zase nižší rychlosti vám dávají mnohem více času na práci s autem. Návyky z rychlé okruhové kontroly vozu se mi rozhodně hodily.
„Rychlost byla mnohem vyšší, mohl jsem jet smykem celou zatáčku a celkově jsem se v autě cítil jako ve skutečném rallyovém voze."
Poprvé jsem tě zaregistroval ve stanu Škoda Motorsport v roce 2019 ve Finsku nebo ve Španělsku, byl to tvůj první kontakt se značkou Škoda?
Značka Škoda byla naší rodině vždy blízká. Můj otec byl jedním z vývojových jezdců vozu Fabia S2000. V roce 2018 jsem jezdil s vozem Fabia R5/Rally2, pak s VW Polo R5 a pak jsem se vrátil zpět k vozu Fabia. V roce 2019 jsem poprvé testoval s týmem Škoda Motorsport, právě tehdy naše spolupráce začala a s vývojem nového vozu se prohlubovala.
Vzpomínáš si na první jízdu ve voze Fabia R5/Rally2? Jaký dojem na tebe udělal?
Vůz jsem poprvé řídil v roce 2017 v rámci testu pro jeden finský tým. Do té doby jsem jezdil hlavně s vozy s pohonem předních kol a tohle pro mě byl úplně nový svět. U předokolky se snažíte držet auto hlavně v přímém směru, abyste neztratili rychlost. S pohonem všech kol to najednou byla mnohem větší zábava. Rychlost byla mnohem vyšší, mohl jsem jet smykem celou zatáčku a celkově jsem se v autě cítil jako ve skutečném rallyovém voze. Všechno bylo tak mechanické!
Tvoje kariéra se pak rozvíjela hlavně doma ve Finsku. Byl si v té době stále v kontaktu se Škoda Motorsport?
V roce 2020 jsem spolupracoval se Škoda Suomi jako jimi podporovaný jezdec ve finském šampionátu. To byl pro mou kariéru velký krok, protože nám hodně pomohli. Také mě to posunulo blíže k týmu Škoda Motorsport a naše spolupráce se mohla dál rozvíjet. Díky korona viru to byla zvláštní sezóna, ale dodnes na ni vzpomínám velmi rád. Ve Finsku jsme poprvé opravdu bojovali o titul. Na Švédské rally jsme o vítězství bojovali až do poslední rychlostní zkoušky. Nakonec nám teklo o 3,6 sekundy, což mě dodnes mrzí. Na můj třetí podnik WRC s Fabia Rally2 evo to byl skvělý výsledek. V roce 2020 jsem se toho hodně naučil.
„Sebevědomí za volantem rallyového vozu je především o tréninku."
Ale v roce 2021 si začal jezdit opravdu hodně. Byl to další kariérní a jezdecký pokrok?
Určitě. Za poslední dva roky jsem za volantem vozu Rally2 nasbíral přes dvojnásobek kilometrů než dříve. Sebevědomí za volantem rallyového vozu je především o tréninku. Musíte zkrátka v autě sedět. Naučíte se číst rychlostní zkoušky, pochopíte, kde máte tlačit a kde ne. Důležité je také být rychlý na všech površích. Dříve jsem měl trochu problémy na hrubé šotolině, ale teď po mnoha testovacích zkušenostech jsem se na tomto povrchu hodně zlepšil.
Dá se tedy říci, že testovací program nového vozu v posledním roce byl pro tebe skvělým tréninkem v rally?
Určitě tím nejlepším.
S týmem TOKSPORT WRT si začal spolupracovat v roce 2021, bylo to kvůli tvému blízkému vztahu ke značce Škoda?
Ano, bylo nám to doporučeno. S TOKSPORTem jsem vymyslel dobrý program na sezonu se spoustou rally. Líbilo se mi, že je to opravdu profesionální tým s dobrými zkušenostmi a úzkou vazbou na tovární tým. Pracují velmi dobře a efektivně. Je to tým na špičkové úrovni.
„Do té doby jsem asi nevěděl, kolik jsem se toho v testech naučil."
Jaký byl tvůj cíl pro rok 2022?
Reálným cílem bylo získat titul ve WRC2 Junior. Ve Švédsku to nezačalo dobře, ale pak už jsme byli na dobré cestě.
Zažil si v sezóně nějaké opravdu dobré a méně dobré momenty?
Takové momenty se vždycky najdou. Ve Švédsku jsme ve druhé etapě uvízli ve sněhové závěji. I když jsme získali body z Powerstage, nebyl to prostě dobrý začátek sezony. Ale problémy v roce 2021 mě naučily hodit tyto věci za hlavu a odrazit se ode dna. Ale věděli jsme, že máme rychlost, navíc z jedné rally se dá vyškrábat výsledek, takže se toho moc nedělo. Dobrý moment byl v Řecku. Abych byl upřímný, trochu mě překvapilo, že jsme tam bojovali o vítězství, protože mi ten povrch nikdy moc neseděl. Do té doby jsem asi nevěděl, kolik jsem se toho v testech naučil. Když jsem v pátek viděl naše časy, trochu mi to vyrazilo dech. Vedli jsme s velkým náskokem, a to nikdo nečekal. Zpětně si myslím, že jsme mohli být rychlejší ve Finsku, kde jsme díky diskvalifikaci Suninena vyhráli.
Kdy ti bylo jasné, že můžeš vyhrát celkový titul?
Začalo se to rýsovat po Řecku. S Andreasem a Kajtem jsme na tom byli podobně. Ale Španělsko pro nás nezačalo dobře. Díky defektu jsme ztratili minutu. Ale pak jsme opravdu zabrali a tvrdě tlačili. Nebylo to ale jednoduché, stačila jedna chyba a bylo po všem. Bylo to stresující. Ale někde vzadu jsem pořád věřil, že by to mohlo vyjít. Za to musím poděkovat i Reetě, která byla pořád pozitivní a věřila stejně jako já.
„Byl to doslova boj o přežití."
Jaká byla poslední rally sezony v Japonsku? Byl jsi klidný, nebo jsi cítil tlak titulu?
Byl jsem překvapivě klidný. Myslel jsem si, že pokud budeme mít takovou rychlost jako ve Španělsku a vyhneme se problémům, máme velkou šanci na zisk titulu. Ale bylo to divoké. Pátek byl divný, Sordovi shořelo auto, zrušili nějaké rychlostní zkoušky a já jsem se bál, že když zruší další, vyhlásí jen polovinu bodů a my nebudeme mít dost, protože bychom museli vyhrát. To by bylo příliš riskantní. Navíc začalo pršet a všichni říkali, že když v Japonsku prší, je to nesmírně obtížné, protože trať je velmi kluzká.
Poslední dvě rychlostní zkoušky byly velmi napínavé, že?
Měli jsme dobrý náskok. Před poslední rychlostní zkouškou jsme měli informace, že bude pršet, takže jsme si vzali čtyři tvrdé pneumatiky a dvě mokré. Začalo ale pršet brzy, takže jsme 22 kilometrů předposledního testu jeli na tvrdých suchých pneumatikách. To není ideální a na kluzkém japonském asfaltu je to nejhorší volba pneumatik. Tyto pneumatiky jsme měli jen já a Sami. Byl to doslova boj o přežití. Ztratili jsme hodně času a propadli se pořadím na třetí místo.
Dostal si hodiny, byla chvíle, kdy jsi se bál, že je konec?
Ne, ne. Nebylo to tak dramatické. Ztratili jsme maximálně pět sekund. To nebyl důvod našeho propadu pořadím. Hlavním důvodem naší ztráty byly pneumatiky. Jeli jsme tak pomalu, že jsem byl kvůli hodinám úplně v klidu. Byla to rozhodně nejhorší rychlostní zkouška v mé kariéře.
„Jak už jsem řekl, během testování jsem se toho hodně naučil a byl to ten nejlepší trénink. Jsem za tuto příležitost opravdu vděčný."
Co se stalo, když si projel cílem?
Možná mi to teď ještě úplně nedochází, že jsme vyhráli titul. Pořád je těžké tomu uvěřit. Ty poslední dvě zkoušky ve mně vyvolaly obrovský pocit úlevy. Ulevilo se mi i proto, že jsem se zbavil pocitu, že stačí jedna chyba a je konec. Jako bych se po několika dnech konečně mohl pořádně nadechnout.
Myslíš si, že k zisku titulu přispělo i to, že si během roku hodně testoval?
To určitě. Jak už jsem řekl, během testování jsem se toho hodně naučil a byl to ten nejlepší trénink. Jsem za tuto příležitost opravdu vděčný.
Těšíš se na sezónu 2023? Bude to s titulem mistra světa WRC2 jednodušší?
Ano i ne. Letos s námi nikdo moc nepočítal jako s aspiranty na titul, ale v příští sezoně budou očekávání samozřejmě větší. Příští rok bych se chtěl dál zlepšovat, což znamená minimálně potvrdit titul. Není prostě snadné jít do sezony s titulem v kapse, ale letos jsme ukázali rychlost a odolnost. Navíc jsme po této zkušenosti určitě lepší posádka, takže by to mohlo dopadnout lépe.
Tento článek je převzat z Newsletteru. Chcete-li být pravidelně informováni o novinkách ze světa Škoda Motorsport, přihlaste se k jeho odběru v horní liště tohoto webu nebo na úvodní stránce.
