Letošní německá rallye byla jednou z nejnapínavějších soutěží celé sezóny. Po hladkém a působivém startu obou továrních posádek ŠKODA Motorsport v první rychlostní zkoušce, ve které dokázaly překonat i většinu vozů třídy WRC, přišly páteční problémy Jana Kopeckého a Pavla Dreslera. Soutěž, která v sobotu odpoledne již vypadala jako ztracená, se však nakonec podařilo fantastickým způsobem obrátit a tovární vozy obsadily první dvě místa celkového pořadí třídy WRC 2.
O podrobném příběhu letošní Rallye Deutschland už jste si mohli přečíst v našem průběžně aktualizovaném článku a připomenout si ho shrnujícím videem. Nyní vám přinášíme rozhovor s hrdinou uplynulého víkendu a vedoucím jezdcem průběžného pořadí sezóny WRC 2, Janem Kopeckým. Jak dokázal překonat smůlu, nevzdat se a obrátit výsledek? Co bylo na celé rallye nejtěžší a co si myslí o svém týmovém kolegovi Kalle Rovanperovi? Čtěte dál!
Honzo, vaše německá jízda byla pro všechny fanoušky rallye nádherným zážitkem. Jak se tohle vítězství rodilo?
Už v shakedownu jsme měli dobrou rychlost a podvečerní superspeciálka to jen potvrdila. Bohužel jsme startovali dost vpředu a trať ještě nebyla dost pogumovaná. Povrch se choval trochu jako motokárová trať a každým průjezdem se zvyšoval grip. Z toho těžil Kalle, který startoval až skoro na konci a urval skvělé druhé místo absolutně. My skončili pátí, ale byli jsme spokojení. Paráda byla vidět tři Fabie R5 v první pětce pořadí.
S jakým cílem jste šli do páteční etapy?
V pátek jsme nepotřebovali nutně vyhrát každou RZ, ale chtěli jsme být rychlí. Jenže v posledních 12 kilometrech druhé RZ přišel hustý déšť, při kterém skoro nebylo vidět na trať. Všude stála voda a bylo opravdu těžké auto někde nezahodit do vinic. Nakonec jsme to přežili a skončili den se super náskokem přes 20 sekund. Odpoledne na nás sice tlačil Nil Solans, ale penalizace 40 sekund ho odsunula dozadu.
V pátek šlo všechno dobře, to se ale nedá říct o sobotě, že?
To ne. Defekt na Panzerplatte nás dostal do kolen.
Jak se to událo?
Sami nevíme. Měli jsme tu defekt i loni, takže jsme se snažili pečlivě připravit, ale Panzerplatte je už tak rozebraná RZ, že nikdy nevíte, na jakou hranu, prasklinu nebo přechod betonu najedete a co vám pneumatiku prořízne. Tentokrát to byl rychlý defekt v pasáži na čtyřku nebo pětku, o kterém jsme vůbec nevěděli. Projeli jsme tím rychlým protahovákem a hned na dalších brzdách mi bylo okamžitě jasné, že máme prázdnou pneumatiku. Zvláštní situace, protože tam nebylo žádné vyjetí mimo stopu, cut, ani si neuvědomujeme žádný ráz do podvozku. Hned po 100 metrech jsem zastavil a pneumatiku jsme vyměnili. Zvládli jsme to myslím v solidním čase, ale stejně to znamenalo ztrátu minutu a půl v cíli, což je hodně. Z euforie skvěle se vyvíjejícího závodu jsme byli najednou dole na devátém místě. Nezbývalo nic jiného než se zamknout v autě a snažit se s tím něco udělat.
Jaká byla vaše prvotní reakce na defekt? Nevzalo vám to chuť jet dál?
Takhle nesmíte přemýšlet, protože jakmile to v hlavě zabalíte, přijdete o rychlost. Pokračovat v závodě pak nemá smysl. To je snad lepší zajet do servisu a auto odstavit. Prostě to nesmíte vzdát, to dobře vím z vlastní zkušenosti.
Jak sobota pokračovala?
V dopoledním bloku pak následovaly dvě další zkoušky. Ty ale nebyly dost dlouhé na nějaké velké stahování časů, takže bylo jasné, že musíme zaútočit při druhém průjezdu Panzerplatte. Z toho důvodu jsme upravili strategii a zbytek dopoledne jeli na měkkých pneumatikách použitých v páteční superspeciálce. Ušetřili jsme tak nové pneumatiky navíc na odpoledne i na neděli. Vzhledem ke stoupajícím teplotám bylo použití měkké směsi trochu risk, ale sada naštěstí vydržela a my jsme na ní navíc dokázali vyhrát zbylé dopolední zkoušky.
Zlom přišel při druhém průjezdu Panzerplatte, kdy jsme se dokázali přiblížit druhému místu na 20 sekund. Eric Camilli byl o další půlminutu vpředu, což při jeho kvalitách nebylo reálné dohnat. Pak měl ale technické problémy a najednou první místo zase vypadalo reálně.
Vraťme se ale k druhému průjezdu Panzerplatte. Jeli jste naplno?
To se tak nedá říct. Kdybych jel opravdu, co to jde, odrovnali bychom pneumatiky po 15 kilometrech. Musíte najít ten správný balanc mezi rychlostí, agresivitou a čistou stopou. Musíte najít tu správnou hranici, na které vám pneumatiky vydrží až do cíle. Po 15 kilometrech se pneumatiky začaly přehřívat, takže jsem změnil styl jízdy a trochu jim ulevil, abych do cíle nedojel na plátně. Znovu jsme na to šlápli až 7 kilometrů před cílem, když už bylo jasné, že vydrží. Závěr jsme jeli už opravdu naplno. Nakonec jsme stáhli něco kolem 20 sekund, což byl rozhodující základ pozdějšího vítězství.
Jaký byl během soutěže váš vztah s Kallem?
Kalle je typický málomluvný Fin. Má svou hlavu, ale na svůj věk je neuvěřitelně mentálně i řidičsky vyspělý. Je vidět, že má najeto spousty kilometrů v závodních autech. Má cit pro auto a dokáže jet velmi chytře. Z toho kluka jednou rozhodně bude mistr světa.
Byl jsi v Německu jeho asfaltový mentor?
Myslím, že ne. Na něco se sice občas zeptal, ale jinak moc mých rad nepotřeboval. Udělal na mě vážně dojem.
V neděli vás čekal návrat do vinic. Záměrně jste zrychlovali postupně?
Ano, Grafschaft byla nová zkouška a my jeli s těžším autem, protože jsme vezli raději dvě rezervy. V prvním průjezdu jsem se nechal možná maličko ukonejšit a nejel jsem tak agresivně jako v sobotu odpoledne. Stáhli jsme jen zhruba tři sekundy a pořád z toho bylo jen třetí místo. To nestačilo. V druhém průjezdu jsme museli zabrat. Poslední RZ byla už na nějaké velké posuny v pořadí moc krátká. Zbývalo pořádně zatáhnout v druhém průjezdu Grafshaftem. Při něm jsme jeli, co to šlo, a zrychlili o 13 sekund proti prvnímu průjezdu. Tohle zrychlení nás dostalo zpět do čela. Po defektu jsme vyhráli všechny RZ. Myslím, že druhé průjezdy Panzerplatte a Graftshaftem byly klíčové momenty našeho vítězství.
