Filip Kohn: Toužím po sezóně s Fabií RS Rally2

Český rallyový talent Filip Kohn začal s automobilovými soutěžemi teprve před třemi lety. Rychle v nich zdomácněl a buduje si slibnou kariéru. Po cupovém závodění a sezónách za volantem vozu kategorie Rally3 dostal letos příležitost svézt se i v několika závodech se speciálem Škoda Fabia RS Rally2. A touží po celé sezóně za jeho volantem.

Ačkoli se motoristickému sportu věnuje podle vlastních slov už od malička, rally si příbramský rodák Filip Kohn vyzkoušel až na prahu dospělosti, když v 18 letech absolvoval rally sprint v Plzni. Nyní, o tři roky později, je pravidelným účastníkem evropského šampionátu v rally, ve kterém si ještě před koncem sezóny zajistil v kategorii Rally3 titul.

Prokázal tak talent, díky kterému už také mohl okusit atmosféru světového šampionátu. Díky týmu BRR Baumschlager Rallye & Racing si v několika regionálních soutěžích už vyzkoušel i speciál Škoda Fabia RS Rally2. Po svezení s ním jasně říká: „Jet s Fabií RS Rally2, to je můj sen a cíl na příští sezónu.“

Jaké máš z jeho řízení pocity teď po několika soutěžích?
Zvykl jsem si na něj docela rychle, ale je jasné, že jeho hranice jsou jinde, než jsem z počátku jezdil já. Zvolili jsme v týmu cestu postupně se učit, zrychlovat a získávat důvěru v auto a dobrý pocit z něj, to si myslím, že se nám daří. Docela mi trvalo přenastavit si hlavu ohledně toho, jak to auto funguje a myslím, že mi to bude ještě chvíli trvat.

Jaký je tedy mezi Rally3 a Rally2 speciálem největší rozdíl?
Je to hlavně v rychlých úsecích, kde to auto na čtyřku a pětku pořád jede až k omezovači. V takových situacích už Rally3 vůz trochu ztrácí dech. Také v porovnání s Rally3 vozem, který se vozí takovým powerslidem, jede Fabia RS Rally2 jako po kolejích.

Co tě vlastně k rally přivedlo?
K motorismu jsem měl blízko už od mala, v pěti letech jsem si zamiloval čtyřkolky. V průběhu let jsme s tátou začali zkoušet auta, motorky a další různé věci. Zkusit rally mě napadlo až v osmnácti letech a úplně jsem tomu propadl. V cupových soutěžích jsme začali docela rychle, v prvním závodě jsem nevěděl, co dělám, ve třetím jsme už dojeli na pódiu. To byl asi ten zlomový moment, kdy mě to začalo opravdu bavit a našel jsem chuť hledat setinky a desetinky, abych byl prostě lepší a lepší.

Co tě na rally baví?
Baví mě nejvíc ty proměnlivé podmínky. Baví mě, že to není jen o jízdě, ale i o rozpisu, o spolupráci, o autě, o jeho nastavení. Je tam strašně moc věcí, které do sebe musí za účelem dosažení dobrého výsledku zapadnout. Není to jen o tom, že sedneme do auta a jedeme. Musí se to sejít a když se to podaří, tak je to ten nejlepší pocit na světě.

Jak moc je rally o krocení emocí?
Jasně, že jezdec musí mít talent, musí být rychlý, ale je to hodně i o hlavě. Dostáváme se do opravdu psychicky náročných situací, je potřeba u toho hodně myslet a přizpůsobit jízdní styl, abychom dojeli do cíle. To je docela náročné, z počátku to bylo pro mě extrémní. Bylo těžké poslouchat rozpis, číst silnici a soustředit se na řízení. Postupně se mi to zautomatizovalo a začal jsem také pracovat na fyzičce, takže nejsem při soutěžích tak vyčerpaný. To mi pomáhá se lépe soustředit a posouvat se dál.

Co máš radši, šotolinu, nebo asfalt?
Baví mě víc šotolina. I když pocházím z asfaltového prostředí, šotolinu jsem si oblíbil. Je to jiný pocit, člověk musí víc cítit auto, víc s ním pracovat, jezdí se tam víc bokem, je to úplně jiný jízdní styl. S Fabií jsem ovšem na šotolině absolvoval jen ten první test, jinak jsem zatím jel asfaltové soutěže, takže se těším, že s ní dostanu příležitost i na šotolině.