Jedenáctý podnik letošní sezóny WRC je zároveň nejtěžší zkouškou soutěžních vozů – na programu jsou rozbité kamenité a šotolinové cesty v Turecku. Turecká rallye se jezdí od roku 1972, ale myšlenka pokusit se o její zařazení do kalendáře WRC přišla až v roce 1999. Za tím účelem byla zorganizována zcela nová rallye s centrem v Izmiru a po obhlídce činovníky FIA se z ní stala oficiální náhradní soutěž mistrovství světa.
V roce 2001 se jela v oblíbené dovolenkové oblasti u Antalye a Kemeru na jihozápadě Turecka a držela se formátu WRC. Do kalendáře mistrovství světa byla nakonec zařazena v roce 2003 a hned při premiéře světové špičky vidělo cíl pouhých 27 ze 62 startujících posádek. Turecká rallye se pak jela ještě v letech 2004, 2005, 2006 a 2008, v roce 2010, kdy už se jelo na sever od Istanbulu v asijské části Turecka, a pak až loni, kdy v kalendáři WRC nahradila Polsko potýkající se s bezpečnostními problémy.
Krásné prostředí jihozápadního Turecka
Spalující horko a náročné tratě v horách či na pobřeží egejské riviéry kladou na vozy i posádky extrémní nároky. V této soutěži je chytrý strategický přístup a snaha o vyhnutí se problémům důležitější než samotná rychlost.
Startuje se ve čtvrtek diváckou „speciálkou“ v Marmarisu. V pátek pak na posádky čeká více než polovina měřených kilometrů soutěže – 161 kilometrů rozdělených do dvou průjezdů trojice rychlostních zkoušek. Charakter sobotních „erzet“ je v podstatě stejný, jen se odehrávají západně od Marmarisu. Novinkou je test Kizlan, který dopolední i odpolední sekci uzavírá. Během soboty budou posádky bojovat na 118 měřených kilometrech, přičemž nejzajímavější je rychlostní zkouška Datca. Měří sice jen 8,75 km, ale co jí chybí na délce, to bohatě vynahrazuje scenériemi – vine se těsně kolem hory, aby následně vyústila přímo k pobřeží. V neděli celou soutěž uzavřou čtyři krátké testy, přičemž závěrečná Power Stage má cíl těsně u vjezdu do servisu.
Rozpálené motory, zničené pneumatiky
Relativně nízké rychlosti znamenají menší proudění vzduchu, a tedy extrémní nároky na rozpálené motory a brzdy. Hrubý povrch cest a vysoké teploty zase znamenají krušné chvíle pro pneumatiky. A v neposlední řadě teploty přes 30 °C učiní z kokpitů soutěžních vozů doslova výheň. Stejně jako na většině dalších šotolinových soutěží jezdci před druhými průjezdy kvůli hlubokým kolejím zvedají podvozky aut. S ohledem na povrch bude upřednostňovanou volbou tvrdá směs pneumatik, ale i ty měkké mohou sehrát svou strategickou roli.
ŠKODA Motorsport v Turecku nasadí obě tovární posádky – Jana Kopeckého s Pavlem Dreslerem a Kalleho Rovanperu s Jonnnem Halttunenem. Letos již poněkolikáté usednou do vozů ŠKODA FABIA R5 evo. Na startovní listině je však i desítka dalších vozů FABIA R5 v rukou privátních týmů, což vzhledem k 31 přihlášeným posádkám znamená, že ŠKODA je v Turecku jednoznačně nejvíce zastoupenou značkou. Není divu, vyhlášená odolnost a spolehlivost vozů FABIA R5 tu bude mimořádně užitečná.
Jedenáctý podnik letošní sezóny WRC je zároveň nejtěžší zkouškou soutěžních vozů – na programu jsou rozbité kamenité a šotolinové cesty v Turecku. Turecká rallye se jezdí od roku 1972, ale myšlenka pokusit se o její zařazení do kalendáře WRC přišla až v roce 1999. Za tím účelem byla zorganizována zcela nová rallye s centrem v Izmiru a po obhlídce činovníky FIA se z ní stala oficiální náhradní soutěž mistrovství světa.
V roce 2001 se jela v oblíbené dovolenkové oblasti u Antalye a Kemeru na jihozápadě Turecka a držela se formátu WRC. Do kalendáře mistrovství světa byla nakonec zařazena v roce 2003 a hned při premiéře světové špičky vidělo cíl pouhých 27 ze 62 startujících posádek. Turecká rallye se pak jela ještě v letech 2004, 2005, 2006 a 2008, v roce 2010, kdy už se jelo na sever od Istanbulu v asijské části Turecka, a pak až loni, kdy v kalendáři WRC nahradila Polsko potýkající se s bezpečnostními problémy.
Krásné prostředí jihozápadního Turecka
Spalující horko a náročné tratě v horách či na pobřeží egejské riviéry kladou na vozy i posádky extrémní nároky. V této soutěži je chytrý strategický přístup a snaha o vyhnutí se problémům důležitější než samotná rychlost.
Startuje se ve čtvrtek diváckou „speciálkou“ v Marmarisu. V pátek pak na posádky čeká více než polovina měřených kilometrů soutěže – 161 kilometrů rozdělených do dvou průjezdů trojice rychlostních zkoušek. Charakter sobotních „erzet“ je v podstatě stejný, jen se odehrávají západně od Marmarisu. Novinkou je test Kizlan, který dopolední i odpolední sekci uzavírá. Během soboty budou posádky bojovat na 118 měřených kilometrech, přičemž nejzajímavější je rychlostní zkouška Datca. Měří sice jen 8,75 km, ale co jí chybí na délce, to bohatě vynahrazuje scenériemi – vine se těsně kolem hory, aby následně vyústila přímo k pobřeží. V neděli celou soutěž uzavřou čtyři krátké testy, přičemž závěrečná Power Stage má cíl těsně u vjezdu do servisu.
Rozpálené motory, zničené pneumatiky
Relativně nízké rychlosti znamenají menší proudění vzduchu, a tedy extrémní nároky na rozpálené motory a brzdy. Hrubý povrch cest a vysoké teploty zase znamenají krušné chvíle pro pneumatiky. A v neposlední řadě teploty přes 30 °C učiní z kokpitů soutěžních vozů doslova výheň. Stejně jako na většině dalších šotolinových soutěží jezdci před druhými průjezdy kvůli hlubokým kolejím zvedají podvozky aut. S ohledem na povrch bude upřednostňovanou volbou tvrdá směs pneumatik, ale i ty měkké mohou sehrát svou strategickou roli.
ŠKODA Motorsport v Turecku nasadí obě tovární posádky – Jana Kopeckého s Pavlem Dreslerem a Kalleho Rovanperu s Jonnnem Halttunenem. Letos již poněkolikáté usednou do vozů ŠKODA FABIA R5 evo. Na startovní listině je však i desítka dalších vozů FABIA R5 v rukou privátních týmů, což vzhledem k 31 přihlášeným posádkám znamená, že ŠKODA je v Turecku jednoznačně nejvíce zastoupenou značkou. Není divu, vyhlášená odolnost a spolehlivost vozů FABIA R5 tu bude mimořádně užitečná.
