Lidé ho znají jako legendárního hollywoodského herce, ale Paul Newman byl také skvělým profesionálním závodníkem, který vyhrával závody ve věku, kdy se mnoho lidí bojí vůbec řídit.
“Nejsem zrovna ladný člověk. Byl jsem mizerný lyžař, mizerný tenista, mizerný hráč fotbalu a mizerný tanečník s kýmkoliv jiným než s mou ženou Joanne. Jediná věc, ve které jsem kdy dokázal najít ladnost, bylo řízení závodního auta.”– Paul Newman
Psal se rok 2007 a za volant závodního Chevroletu Corvette, sedmisetkoňové bestie třídy GT-1 se na americkém okruhu Watkins Glen soukal bělovlasý stařík. O něco později dojel do cíle na čtvrtém místě. Startovní číslo jeho vozu, 82, přitom znamenalo jeho věk. V závodě byl zapsán jako PL Newman, ale lidé mimo svět automobilových závodů ho znali spíše jako Paula Newmana, hollywoodskou hvězdu.
Film, kterým to všechno začalo
Jeho příběh v automobilových závodech začal o 38 let dříve. Rychlá auta ho vždycky zajímala a vlastnil sérii nenápadně vyhlížejících, ale nečekaně rychlých Volkswagenů s motory Porsche či americkými V8. Chtěl si vždycky zkusit závodění a tak přijal roli jezdce Franka Capuy ve filmu Vítězství (Winning). Jak sám tvrdil, odmítnul kvůli tomu dva filmy s vyššími honoráři, jen proto, že mu Vítězství nabízelo šanci naučit se řídit závodní auto.
Spolu se svým hereckým kolegou Robertem Wagnerem se stal jedním z prvních studentů ve slavné závodní škole Boba Bonduranta. Newman, i když byl podle svých vlastních slov zpočátku příšerný, začal projevovat známky talentu. Film s tržbami 14 milionů dolarů nebyl žádný velký trhák, ale v Newmanově životě představoval významný zlom. Rozhodl se, že to, co chce doopravdy dělat, je závodit – a herectví se pomalu stalo tou méně důležitou částí jeho života, prací, kterou dělal aby zaplatil účty.
Pomalé začátky
Od někoho, kdo se do závodění pustil ve 46 letech jako bohatý hollywoodský herec, by se dalo očekávat, že si zvolí snadnou a rychlou cestu. Že nasedne do nějakého špičkového závodního vozu, možná Porsche či Ferrari, a třeba si dokonce najme zkušeného profesionálního jezdce, který by mu pomohl k úspěchům ve vytrvalostních závodech.
Ale Newman takový nebyl. Chtěl věci dělat od začátku správně a skutečně rozvíjet svůj talent. Takže jako svůj první závodní stroj zvolil Datsun 510. Malý, hranatý sedan, který nevypadal nijak výjimečně, ale byl populární díky tomu, že nabízel skvělé jízdní vlastnosti za nízkou cenu. Bylo to ideální auto pro začínajícího závodníka, svým způsobem ekvivalent dnešních ostrých hatchbacků.
Newmanovo rozhodnutí se vyplatilo, stejně jako jeho pečlivý a metodický přístup k rozvíjení vlastních schopností. V roce 1972 PL Newman, jak si v závodním světě říkal, aby unikl nevítané pozornosti, nastoupil do svého prvního profesionálního závodu pro tým Bob Sharp Racing a začínal ve světě okruhových závodů stoupat vzhůru. Od malého Datsunu 510 brzy přešel k mnohem výkonnějšímu 280ZX a začal vyhrávat závody. V roce 1976 už se stal šampionem SCCA ve třídě D, za volantem Triumphu TR6.
Z hobby závodníka profíkem
Ke konci 70. let už začínalo být jasné, že je Newman mnohem víc než nějaká „závodící celebrita“. Znovu vyhrál pohár SCCA, tentokrát za volantem Datsunu 280ZX, a dosáhl tak pro japonskou značku historického úspěchu. Co bylo ještě důležitější, zúčastnil se 24h LeMans, jednoho z nejslavnějších a nejnáročnějších závodů na světě. A spolu s majitelem týmu Dickem Barbourem a závodníkem F1 Rolfem Stommelenem dokázal přivézt jejich Porsche 935 „Moby Dick“ do cíle na druhém místě celkově a prvním ve své třídě. To byl velkolepý výsledek z jakéhokoliv úhlu pohledu, natož pro někoho, komu bylo v té době 54 let, začal závodit před necelou dekádou a jen jako „vedlejšák“ ke hvězdné herecké kariéře.
Byl to jeden z vrcholů jeho kariéry, ale rozhodně ne její konec. U závodění vytrval a v průběhu osmdesátých let nasbíral další dva poháry SCCA a startoval v celé řadě nejrůznějších závodů.
Věk je jenom číslo
V roce 1995 studio Paramount Pictures připravilo pro Paula Newmana narozeninový dárek v podobě sponzorství jeho startu ve 24h Daytona, americkém ekvivalentu LeMans. Měl řídit Ford Mustang třídy GTS-1, připravený úpravcem Roush. Jeho vůz nesl startovní číslo 70, jako připomínku jeho věku – přesně tak, jak si to později zvykl dělat se všemi svými závodními vozy. Sedmdesátník ve velkém vytrvalostním závodě? Pošetilost senilního staříka? Nikoliv. Newman a jeho tým dokázali ve své třídě vyhrát a skončili celkově pátí. Stal se tak nejstarším jezdcem, který kdy byl součástí vítězného týmu ve velkém oficiálním závodě.
Newman se do Daytony vrátil ještě jednou – o desítku let později, ve věku osmdesáti let. Tentokrát však startoval s vozem vlastního týmu, Newman/Haas Racing, který byl jeho dalším velkým úspěchem v závodním světě. Patřil mezi nejúspěšnější týmy sérii CART/ChampCar od raných osmdesátých let až do prvního desetiletí nového století. Tituly pro něj vyhrávali jezdci jako Mario Andretti, Nigel Mansell nebo Sébastien Bourdais – poslední z nich dokonce čtyřikrát po sobě, od roku 2004 do 2007.
Takže, myslíte si, že jste na závodění příliš staří? Že jste měli začít mladí, být přirozený talent a trénovat na plný úvazek, pokud jste měli dosáhnout čehokoliv smysluplného? Tak si vzpomeňte na Paula Newmana a zamyslete se znovu. Možná nevyhrajete LeMans nebo Daytonu, ale pořád můžete být dobří!
