Kdysi dávno postavila ŠKODA dvousedadlový závodní vůz, který mohl soupeřit se slavnými jmény z Itálie, Británie nebo Německa. Jak 1100 OHC vznikla a proč byly postaveny jen dva páry?
Padesátá léta. Desetiletí, kdy vznikl nespočet překrásných sportovních a závodních vozů, které začaly mnoho slavných rodokmenů, z nichž některé pokračují dodnes. ŠKODA nemohla zůstat stranou a v roce 1957 postavila dva páry překrásných dvousedadlových vozů, které i se svými malými motory dokázaly dosáhnout rychlosti 200 km/h a byly slibné i v závodění.
Byly nazvány 1100 OHC, podle svého motoru o objemu 1,1 litru a ventilového rozvodu se dvěma vačkovými hřídeli v hlavě válců. Na rozdíl od svých předchůdců, jako byly ŠKODA SPORT a SUPERSPORT, byl 1100 OHC skutečný závodní prototyp, s laminátovou karoserií postavenou kolem trubkového rámu namísto využití šasi sériového vozu.
Proč to bylo tak důležité? Za prvé, tento přístup umožnil udělat auto mnohem lehčí. Při délce 3 880 milimetrů váží 1100 OHC pouhých 550 kilogramů – dobový rodinný sedan ŠKODA 440 byl zhruba dvakrát těžší. A možná ještě důležitější bylo to, kdebyla tato hmotnost umístěna.
Trubkový rám umožnil navrhnout auto extrémně nízké – na výšku měřilo jen 964 milimetrů – a spolu s převodovkou a spojkou umístěnými u zadní nápravy přispěl také k perfektnímu rozložení hmotnosti 49,7 ku 50,3 procenta ve prospěch zadní nápravy.
To by samozřejmě nebylo nic platné bez dobře naladěného podvozku. Zavěšení bylo vpředu i vzadu nezávislé, s lichoběžníkovými rameny vpředu a vlečenými trojúhelníkovými závěsy se šikmou osou kývání vzadu. Patnáctipalcová drátová kola byla odpružena zkrutnými tyčemi. V té době to byla špičková technologie.
Na rozdíl od zbytku vozu motor alespoň něčím připomínal sériové vozy ŠKODA. Využíval totiž hliníkový blok – tehdy téměř nevídaný – z modelu ŠKODA 440 a zachoval si i jeho objem 1 089 cm3. Tím ale podobnosti končily.
Blok byl osazen zbrusu novou hlavou válců se dvěma vačkovými hřídeli a o zásobování palivovou směsí se starala dvojice karburátorů (zpočátku českých Jikov, později nahrazených karburátory Weber). Výsledek? Ohromujících 92 koní v 7 700 ot./min a maximální otáčky 8 500 ot./min. Nebo také specifický výkon 85 koní na litr. To bylo tehdy opravdu něco!
Není divu, že se 1100 OHC v závodění dařilo a získala mnoho předních umístění jak v československých tak i v mezinárodních závodech. Bohužel, kvůli tehdejší politické situaci, byly vozy 1100 OHC omezeny na závody v socialistických zemích a sen o cestě na 24h Le Mans zůstal nesplněn.
Ze stejného důvodu nebylo možné postavit civilní verzi vozu, protože taková auta byla v socialistické společnosti považována za nepatřičná. V roce 1959 ale vznikl další pár vozů 1100 OHC, tentokrát s překrásnou karoserií kupé, vyrobenou z hliníku.
Oproti puristickému závodnímu designu otevřené verze se kupé vydalo cestou elegantnějších a sofistikovanějších tvarů. Mělo dokonce chromovaný pás napříč maskou chladiče, který mu dal „výraz“ podobný Jaguaru E-type, který byl představen o dva roky později.
I s těžší uzavřenou karoserií byl 1100 OHC COUPE stále neobyčejně lehký vůz – vážil jen 618 kg. Verze kupé byla také plánována jako závodní, ale když po několika letech závodní program skončil, byly oba exempláře odprodány do soukromých rukou a nakonec zničeny při nehodách na veřejných silnicích.
Můžeme jen spekulovat o tom, co by se stalo, kdyby okolnosti dovolily vyvinout skutečnou silniční verzi modelu 1100 a nabídnout ji veřejnosti. Možná by se z ní stala další legenda mezi sportovními vozy?
Co ale víme je, že ze čtyř vyrobených exemplářů 1100 OHC jsou v současnosti oba roadstery zachovány v perfektním, funkčním stavu. Jeden je v rukou ŠKODA Muzeum v Mladé Boleslavi (a vidíte ho na většině fotografií v článku), druhý patří importérovi ŠKODA ve Velké Británii. Oba se aktivně účastní veteránských akcí.
Z kupé je osud jednoho neznámý, ale šasi a motor druhého se podařilo najít a získat do majetku ŠKODA AUTO. V tuto chvíli se pracuje na jeho obnově do původního stavu a časem se připojí k roadsteru ve SBÍRCE ŠKODA Muzeum.
