Na konci 70. let mladoboleslavská automobilka vyvinula a postavila takzvanou siluetu vycházející právě ze známého modelu ŠKODA 130 RS. Okruhový a vrchařský speciál a zároveň testovací platforma pro novou techniku dostal pokrokový motor 1.6 DOHC, se kterým se dokázal rozjet až na 250 km/h.
ŠKODA 130 RS nesporně patří k těm největším legendám československého motoristického sportu. V průběhu své aktivní kariéry posbíralo toto skvěle navržené dvoudveřové kupé v rukou špičkových jezdců bezpočet vavřínů na domácích i zahraničních tratích. Proslulé jsou jeho standardní okruhové varianty i verze upravené pro rallye, kromě toho však vznikla také spousta pozoruhodných a mnohem méně známých derivátů. Pravděpodobně o tom nejextrémnějším jsou i následující řádky.
Na konci 70. let mladoboleslavská automobilka vyvinula a postavila takzvanou siluetu vycházející právě ze známého modelu ŠKODA 130 RS. Okruhový a vrchařský speciál a zároveň testovací platforma pro novou techniku dostal pokrokový motor 1.6 DOHC, se kterým se dokázal rozjet až na 250 km/h. Rozsáhlým způsobem upravená Škoda 130 RS navržená podle poměrně volných pravidel kategorie A, skupiny 5 (kam patřily také prototypy bez homologace), začala vznikat v roce 1977. V rámci vývoje dostala své vlastní interní typové označení Š 738.
Technický unikát
Tvůrci si dali za cíl zkonstruovat okruhový speciál, který by mohl podle potřeby nastoupit i na start závodů do vrchu, nicméně primárním účelem bylo něco jiného. ŠKODA 130 RS A5 měla sloužit jako pojízdná testovací laboratoř určená ke zkouškám pokročilé aerodynamiky i různé nové techniky pro příští soutěžní stroje. Při návrhu optimálních tvarů se vývojáři zaměřili na zvýšení přítlaku, ve snížení přídě a vytvoření klínovitého profilu jim však překážel chladič. Aby bylo možné upravit sklon kapoty, byl přemístěn dozadu, což zásadním způsobem ovlivnilo výsledné tvary celé karoserie.
Vůz měl příď řešenou jako jednodílnou odnímatelnou skořepinu s vytaženými blatníky a výrazným předním spoilerem. Pro snížení hmotnosti byla kompletně vyrobená z laminátu. Takzvané „lízátko“ (připomínající tak trochu radlici sněžného pluhu) sloužilo jako významný přítlačný prvek pomáhající zlepšit kontakt předních pneumatik se silnicí, zároveň ale omezovalo množství vzduchu proudícího pod autem, což zase redukovalo vztlak na přední nápravě a zvyšovalo stabilitu. Spoiler nakonec vznikl v několika variantách používaných v závislosti na kvalitě asfaltu, pokaždé však měl po stranách nasávací otvory přivádějící vzduch k předním brzdám.
Chladiče vody a oleje byly přesunuty do rozšířených zadních kapes s obrovskými vstupními otvory, a aby přebytečný horký vzduch neohříval motorový prostor a auto se zároveň zbavovalo odpadního tepla z kotoučových brzd značky Girling, blatníky dostaly odvětrávací otvory opatřené mřížkou. Kvůli přítlaku zadní poháněné nápravy se na voze ŠKODA 130 RS A5 objevilo obrovské aerodynamické křídlo, jehož sklon bylo možné v několika stupních měnit podle preferencí jezdce, profilu závodní dráhy, klimatických podmínek či opotřebení zadních pneumatik značky Goodyear. Ty byly nazuté na dělených lehkých kolech, která konstruktéři ukotvili na upravená ramena podvozku 130 RS s pružícími jednotkami značky Koni.
Rychlost z budoucnosti
Pohon soutěžního kupé na počátku zajišťoval kapalinou chlazený čtyřválec Š 720 s rozvodem OHC, původem z modelu ŠKODA 180 RS. Jednalo se o atmosférický zážehový motor o objemu 1771 cm3, který byl schopen při kompresním poměru 11,0:1 vyprodukovat maximální výkon 113 kW (154 koní) při 6250 ot./min. To možná dnešní optikou není mnoho, nicméně díky tomu, že auto bylo postaveno převážně z laminátu, hliníku a plexiskla, vážilo pouze 710 kg. S pětistupňovou přímo řazenou převodovkou se dokázalo rozjet na 210 km/h.
Nejsilnější pohonnou jednotkou, která se objevila pod zadní kapotou vozu ŠKODA 130 RS A5, byl prototypový agregát Š 737, zkonstruovaný ve spolupráci s pražským Ústavem pro výzkum motorových vozidel (ÚVMV). Celohliníkový čtyřválec měl při vrtání 85 mm a zdvihu 70 mm objem 1589 cm3, a kromě jiného dostal také šestnáctiventilovou hlavu s rozvodem DOHC. Malá šestnáctistovka dávala při kompresním poměru 10,63:1 nejvyšší výkon 137 kW (186 koní) při 8500 ot./min. a maximální točivý moment 163 Nm při 7500 ot./min. Právě v tomto provedení byla ŠKODA třídy A5 schopna vyvinout při vhodně zvolených převodových poměrech nejvyšší rychlost až 250 km/h, což byla na konci 70. let s ohledem na nepřeplňovaný motor o objemu jen 1,6 litru fantastická hodnota.
