Vypadala jako auto z budoucnosti. Byla jedním z prvních vozů s aerodynamickou karoserií, futuristická se svým vzadu umístěným motorem boxer. ŠKODA 935 byla průkopníkem nové éry.
V roce 1935 ještě většina aut vypadala jako krabice a vzhledem se více blížila starým kočárům než moderním autům. Vzduch spíše hrnula před sebou než aby ho hladce prořízla. I když lidé už aerodynamiku znali a používali ji na letadlech, jen několik málo odvážných průkopníků se ji pokoušelo aplikovat na auta.
Po mnoha neúspěšných pokusech přišly automobilky Chrysler a Tatra v roce 1934 s prvními sériově vyráběnými proudnicovými vozy. Jejich první aerodynamické modely, Airflow a T77, jsou dobře známé a všeobecně považované za průkopníky. Zatímco Airflow zůstal u tradiční koncepce s motorem vpředu a pohonem zadních kol, Tatra zvolila radikálnější řešení se vzduchem chlazeným osmiválcem vzadu, inovativním páteřovým rámem a kyvnými poloosami.
Zatímco Airflow skončil kvůli svému neortodoxnímu vzhledu jako komerční neúspěch, Tatra se stala legendou. A až donedávna téměř nikdo nevěděl, že existovalo i další české auto s podobně odvážnou koncepcí a futuristickým designem. Jmenovalo se ŠKODA 935 a bylo představeno na pražském autosalonu v dubnu 1935.
Nejpůsobivějším prvkem byla samozřejmě proudnicová karoserie, tvarovaná podle aerodynamických principů ustavených Paulem Jarayem, bývalým konstruktérem vzducholodí Zeppelin a asistentem na Českém vysokém učení technickém, který ovlivnil i design proudnicových vozů Tatra.
Model 935 ale nebyl zajímavý jen svou aerodynamickou karoserií. Jeho nízká, štíhlá karoserie nebyla postavena na žebřinovém rámu jako většina tehdejších vozů. Využívala páteřový trubkový rám, který byl navíc využit k umístění benzínové nádrže o objemu 40 litrů. Tato konstrukce umožnila udělat experimentální vůz mnohem nižší a aerodynamičtější než většina vozů té doby.
Spolu s proudnicovou karoserií to znamenalo, že 935 byla schopná pohodlně cestovat rychlostí 130 – 140 km/h. Na poměry své doby tak byla neobyčejně rychlá a předznamenala moderní dálniční cestování, které tehdy existovalo jen jako futuristická myšlenka. Přitom to nebyl žádný stísněný sportovní vůz. S délkou téměř 5 metrů nabízela ŠKODA 935 prostorný interiér pro až pětici cestujících a 300 litrů zavazadel pod přední kapotou. Na stejném místě byla také horizontálně umístěná rezerva, která se měla chovat jako dodatečný nárazník.
Pozoruhodný je také fakt, že k rozhýbání tak velkého vozu do dálničního tempa stačil dvoulitrový čtyřválcový motor o výkonu jen 55 kW (40,5 kW). Taková efektivita byla důkazem aerodynamických kvalit vozu.
Dnes už bohužel nevíme, jestli byl tento jedinečný vůz vyroben v jediném exempláři, nebo jestli jich vzniklo více. Co víme je, že prototyp představený na pražském autosalonu byl v létě 1939 prodán soukromému kupci. Později brázdil slovenské silnice v rukou místního zemědělce, který ho nakonec v roce 1968 nabídl nově založenému ŠKODA Muzeu.
Also remarkable is the fact that all it took to propel such a large car to highway speeds was a two-litre, flat-four engine with output of just 55 hp (40.5 kW). Such efficiency is a testament to the aerodynamics of the vehicle.
Vůz strávil desítky let v depozitáři, než konečně přišel čas jeho renovace. Trvalo to 6 let náročné, ale nadšené práce, než se 935 podařilo vrátit její původní lesk. Automobil se naštěstí zahoval v téměř originálním stavu – od původní podoby se lišil jen lak a palubní deska. Kousek původního odstínu se podařilo najít na vnitřní straně sloupku karoserie, zatímco palubní deska a další části byly zrestaurovány za pomoci dobových fotografií.
Dnes je 935 jedním z nejvíce ceněných exponátů ŠKODA Muzea a připomínkou toho, že ŠKODA byla inovativní a odvážnou značkou už před desítkami let.
