Škoda Fabia RS Rally2 | Aerodynamika soutěžního vozu je věda

Závodní Škoda Fabia RS Rally2 má propracovanou aerodynamiku, která přispívá k všestrannosti a kvalitám tohoto soutěžního vozu. Inženýři Škoda Auto a Škoda Motorsport ladí aerodynamiku jak za pomoci počítačových simulací CFD, tak přímo v aerodynamickém tunelu. Testování v něm musí být velmi efektivní, protože je velmi drahé.

Čas, který může automobilka strávit při vývoji svého závodního speciálu v aerodynamickém tunelu, se počítá spíš na hodiny než na dny. Je to dáno tím, že Škoda Auto svůj vlastní aerodynamický tunel nemá a při vývoji svých vozů využívá aerodynamické tunely v koncernu Volkswagen. I proto musí být při vývoji aerodynamické stránky svých vozů automobilka velmi efektivní. A to platí jak pro sériové vozy, tak pro ty soutěžní, jako je Fabia RS Rally2.

U ní mohli inženýři vycházet z velmi dobré aerodynamiky samotného sériového vozu. Oproti němu bylo ale přeci jen potřeba zapracovat na řadě úprav a detailů. U sériového auta se totiž inženýři snaží především vyladit aerodynamiku tak, aby minimalizovali aerodynamický odpor vozu, a tedy pomohli snížit spotřebu paliva, resp. elektrické energie, a tedy pomohli zvýšit dojezd. Ale u soutěžního vozu jsou požadavky jiné: „Rally speciál je určen pro provoz v extrémních podmínkách, na různých površích a pro jízdu na hranici možností vozu. Proto potřebujeme nalézt kombinaci povolených aerodynamických řešení, která hranice možností použití vozu maximálně rozšíří a budou fungovat v závodním tempu na jakémkoli povrchu,“ vysvětluje rozdíl Lukáš Vojík, specialista automobilky na oblast aerodynamiky. Zjednodušeně řečeno se musí vývojáři kromě odporu vzduchu, který samozřejmě chtějí mít u závodního speciálu také co nejnižší kvůli snadnému nabírání rychlosti, věnovat i přítlaku, který pomáhá auto držet na silnici.

Prvotní návrh aerodynamického řešení vozu probíhá kompletně virtuálně a simulace pomocí takzvaného CFD (Computational Fluid Dynamics neboli výpočetní dynamika tekutin) hrají při vývoji zásadní roli. „Obecně platí, že ve Škoda Auto je podíl využití CFD simulací k testům v aerodynamickém tunelu v porovnání s konkurencí nadprůměrný. Ovšem reálné měření v aerodynamickém tunelu je pořád nezbytné a nezastupitelné. Používáme ho ovšem především pro ověřování dat, ladění důležitých detailů a také rozvoj CFD metod,“ říká Lukáš Vojík. Podle něj se obě cesty v praxi skvěle doplňují.

V tunelu co nejefektivněji
Pro vývoj závodních speciálů používají inženýři z Mladé Boleslavi aerodynamický tunel Audi v Ingolstadtu. A každá v něm strávená hodina je skutečně drahocenná. Proto je důležitá maximální efektivita testů a měření. Kromě standardní techniky, která je v tunelu k dispozici, tak technici při testech osadí vůz dalšími měřícími zařízeními, aby mohli nasbírat co nejvíce dat, která jim pomohou k hledání těch nejlepších řešení na voze a k ověření toho, zda CFD výpočty korelují s realitou.

Podle Lukáše Vojíka je tunel ideální pro ladění složitých částí a důležitých prvků jako je oblast kol nebo zadní přítlačné křídlo. „Snažíme se vše vyzkoušet i při různých polohách vozu, tedy třeba při vybočení, nebo s různým výškovým nastavením auta,“ vysvětluje Lukáš Vojík. Z nasbíraných dat pak vývojáři „žijí“ delší dobu, analyzují je, porovnávají s výsledky simulací a hledají další cestu kupředu. To je důležité pro průběžný vývoj auta během jeho životního cyklu. Je to jedna z cest, jak auto postupně zrychlit, nebo třeba zlepšit jeho celkovou stabilitu.

Když tak vývojáři objeví pomocí simulací i testů v aerodynamickém tunelu slibnou cestu, následuje testování daného řešení v praxi. To samotné teprve určí, zda se daná konkrétní úprava nakonec objeví na vozech dodávaných zákazníkům.