Francouzi Sylvainu Michelovi se podařila věc, kterou se může chlubit jen málokterý rallye jezdec. V roce 2016, kdy jezdil svoji první sezónu s vozem ŠKODA FABIA R5, dokázal vyhrát Francouzský pohár na asfaltu, aniž by přitom vyhrál v jediné rallye celé série.
Klíčem Michelova úspěchu bylo jeho vyrovnané tempo a spolehlivost, kterou předváděla jeho FABIA R5 týmu Team 2C Yacco. Tato kombinace mu pomohla dojet šest ze sedmi podniků sezóny na stupních vítězů, což stačilo k zisku titulu s pohodlným náskokem 73,5 bodu.
Takto vyrovnané výsledky byly dosud konstantou jeho kariéry. Ze 48 rallye, do kterých Sylvain Michel nastoupil, odstoupil jen ze šesti. Není mnoho jezdců, kterým by se podařilo dojet 77,5 % ze všech soutěží, kterých se účastní.
Krok od dokončení rallye k vítězství se ale ukázal být mnohem těžším. Nejenže Michel nevyhrál žádnou rallye na cestě ke svému titulu z šotolinového mistrovství Francie v roce 2016, dokonce se mu podařilo vyhrát národní pohár dřív, než vyhrál první rallye své kariéry.
Tento nezáviděníhodný stav se mu podařilo konečně zvrátit v minulé sezóně s prvním vítězstvím na Rallye National Savoie – Chautagne, která byla součástí francouzského mistrovství. Ale ačkoliv Michel předvedl své nezpochybnitelné kvality i ve dvou podnicích Evropského poháru rallye (ERC) do kterých odstartoval, pořád zbývalo kolem jeho schopnosti přetavit talent ve vítězství nemálo otazníků.
V letošní sezóně se Michel rozhodl poprat s novou výzvou. Titul z francouzského mistrovství na asfaltu už ve sbírce měl, a tak se rozhodl soustředit na Francouzský pohár v rallye na šotolině. Právě toto rozhodnutí nakonec vedlo k rozptýlení jakýchkoliv pochyb o jeho schopnostem.
Nepřišlo to ale ihned. Po úvodním podniku sezóny, Rallye Terre des Causses, dokázali Michel a jeho belgický spolujezdec Lana Vanneste dojet až na čtvrtém místě, dvě a půl minuty za vítězem. Byli sice nejrychlejší z vozů kategorie R5, ale přítomnost vozů WRC ve stejném poháru naznačovala, že to možná nebude snadná sezóna.
Michel to ale viděl jinak, což také předvedl na příštím podniku, Rallye Castine – Terre d’Occitanie. Poté, co se mu v úvodních rychlostních zkouškách dařilo držet tempo s vozy WRC, dokázal od třetí erzety ještě přidat a získat přesvědčivé vedení v celkovém pořadí. První místo už neopustil a po dalších čtyřech vyhraných rychlostních zkouškách a trojici těsných třetích míst si dokázal se solidním náskokem minuty a půl zajistit celkové vítězství.
Byla to teprve druhá vyhraná rallye jeho kariéry a první ve velkém poháru. Ale jestli Michelovi vítězství zachutnalo, musel si na další doušek počkat – problémy s plánováním totiž způsobily zrušení třetího kola poháru, Rallye Terre du Diois.
Trvalo tedy nějaké dva měsíce, než se Michel opět postavil na start, tentokrát na Rallye Terre de Langres–Haute-Marne. Šlo o podnik se silnou konkurencí, kde Michel a jeho dva rivalové na vozech WRC, Thibault Durbec a Lionel Baud, sváděli těsný souboj a téměř po každé rychlostní zkoušce se střídali na vrcholu průběžného pořadí. V cíli tři vozy dělilo jen 14,5 sekundy, ale i když Michel dával svým konkurentům na silnějších vozech po celou rallye řádně zabrat, skončil nakonec na nejnižším ze stupňů vítězů.
To ho ale neodradilo a do dalšího podniku, Rallye Terre de Lozère, se opět vrhl naplno. V kontrastu s minulou rallye však tentokrát Lionel Baud předvedl skvělý start, který ho vystřelil na první místo, které si udržel až do cíle. Michel mezitím zůstal po celou rallye na pohodlném druhém místě, více než 20 sekund před Thibaultem Durbecem, který dojížděl setrvale třetí.
To byla také poslední rallye sezóny, kdy po jeho boku seděla navigátorka Lara Vanneste. V předposlední soutěži sezóny, Rallye Terre des Cardabelles–Millau–Aveyron, už mu navigoval zkušený Francouz Jérôme Degout.
Ti dva už spolu předtím startovali několikrát a chemie mezi nimi se ukázala, když Michel ovládl startovní pole a dojel si pro svoje druhé vítězství sezóny. Po pomalejším startu využil nepříjemností, které potkaly Lionela Bauda ve druhé erzetě, a uchvátil vedení, které už nepustil. Pět vyhraných rychlostních zkoušek mu pomohlo vyhrát s náskokem 23,2 sekundy před Thibaultem Durbecem, zatímco Baud skončil na šestém místě.
Tento výsledek znamenal, že před posledním podnikem sezóny, Rallye Terre de Vaucluse, měli všichni tři jezdci šanci na vítězství. Tentokrát ale do rovnice přibyla další proměnná v podobě Stéphane Lefebvra, továrního jezdce Citroënu. Ten dorazil se svým vozem WRC a jen málokoho překvapilo jeho celkové vítězství.
O titulu se ale rozhodovalo až za jeho zády. Skvělá jízda Thibaulta Durbeca mu přinesla druhé místo, zatímco rozhodnutí Lionela Bauda přejít pro poslední podnik na nový Citroën C3 R5 se nevyplatilo a vyneslo mu až páté místo.
S takovými výsledky měl Michel titul na dosah. Rozhodně si ale neusnadnil život, když dostal dvacetisekundovou penalizaci za pozdní příjezd do časové kontroly. Ale jeho typická vyrovnanost mu opět zajistila pohodlné třetí místo a s ním i vítězství ve Francouzském poháru na šotolině s náskokem osmi bodů.
Seźona 2018 byla pro Michela třetí s vozem ŠKODA FABIA R5. Za tu dobu vyhrál titul mistra Francie jak na šotolině, tak i na asfaltu – druhý z nich navíc v konkurenci vozů třídy WRC.
Konečně se mu také začalo dařit přeměňovat svoje stabilní tempo ve vítězství. Jeho vývoj byl skutečně působivý a dokázal, že zvládá vyhrávat na jakémkoliv povrchu. A ve věku jen 27 let má stále potenciál dosáhnout o mnoho více!
