Dávno předtím, než přišla vlna popularity vozů SUV, zrodilo se z původní generace modelu OCTAVIA malé, ale robustní a praktické auto, které se stalo prvním vozem své země. A svým způsobem ikonou.
V polovině 60. let byli motoristé na Novém Zélandu hladoví po autě, které by bylo dostupné, ale také robustní, praktické a schopné pohybovat se i po rozbitých cestách – nebo v lehkém terénu.
Ve stejnou dobu začaly do země přicházet první importované vozy ŠKODA 1000MB. Na Nový Zéland dorazil také Josef Velebný, který byl v Mladé Boleslavi vedoucím vývoje karoserií a měl zde dohlížet na finální montáž. Všiml si, co místní řidiči potřebují a hned ho napadla cesta, jak jejich potřeby naplnit.
Přišel s myšlenkou využít mechanické části z původního modelu OCTAVIA, který se tou dobou stále vyráběl ve verzi kombi, a kolem nich navrhnout terénní vůz, které by bylo možné vyrábět přímo na místě.
Ve stejnou dobu si s podobnou myšlenkou pohrávalo několik místních podnikatelů a než Velebný odjel zpátky do Československa, setkal se s Noelem Turnerem, který vlastnil firmu Motor Industries International. Ta sídlila v Otahuhu, předměstí hlavního města Auckland, a zabývala se dovozem a montáží automobilů.
Dva pánové si padli do noty a Turner brzy požádal, aby ŠKODA Velebného vyslala na Nový Zéland ještě jednou. Přibrali designéra George Taylora a dohromady navrhli a postavili „první auto Nového Zélandu“.
Velebný zkonstruoval vůz přímo na Novém Zélandu a využil přitom veškerou mechaniku modelu OCTAVIA. Základem byl páteřový trubkový rám, s rozvorem zkráceným o 224 mm na 2 165 mm), nápravy a samozřejmě také motor s převodovkou.
Na tento základ byla osazena prostorná a praktická karoserie. Její krabicovitý tvar maximálně využíval malé rozměry vozu a nabízela možnost volby z několika variant – pickup o dvou až osmi místech, verze s plátěnou či odnímatelnou laminátovou střechou, kombi (označované jako „STW“) a také plážová varianta.
Díky vysoké světlé výšce 190 mm, nezávislému zavěšení všech kol a na přání dodávanému uzamykatelnému zadnímu diferenciálu byla TREKKA poměrně schopná v lehkém terénu a nabízela přitom praktičnost, kterou místní lidé – zvláště farmáři a řemeslníci – potřebovali.
S motorem z modelu OCTAVIA o objemu 1 221 cm3 a výkonu 34 kW (47 PS) a čtyřstupňovou synchronizovanou převodovkou byla TREKKA schopná dosáhnout maximální rychlosti kolem 110 km/h. Uvezla přitom až 500 kg užitečného zatížení, což je obdivuhodná hodnota u vozidla, které samo vážilo jen 920 až 980 kg.
Dostupná a praktická TREKKA byla na Novém Zélandu populární po přibližně půl desetiletí. Za tu dobu se vyrobilo téměř 3 000 kusů, z nichž některé byly vyvezeny do Austrálie nebo zemí v Oceánii. Pár kusů dokonce sloužilo jako vojenské ambulance ve Vietnamu.
V nedávných letech se pár exemplářů vrátilo „zpět“ do Evropy a jeden z nich je exponátem ve ŠKODA Muzeu. Další TREKKA s vydala do Evropy jako součást expozice „This is Trekka“ na Bienále v Benátkách, kde sloužila jako ilustrace národního charakteru a ekonomické situace Nového Zélandu v 60. letech.
Dnes již pravděpodobně neexistuje více než pár desítek exemplářů, ale i když je TREKKA víceméně záležitostí vzpomínek, terénní vozy s technikou ŠKODA se už zase prohání po silnicích a cestách Nového Zélandu – tentokrát v podobě současných modelů KAROQ a KODIAQ.
