V roce 1986 byla rallyová skupina B na svém vrcholu. Rallyovým tratím po celém světě dominovala oheň plivající monstra jako Audi Sport quattro nebo Peugeot 205 Turbo 16. S narůstajícím počtem nehod a sílícími obavami o bezpečnost posádek i diváků bylo sice jasné, že se zábava chýlí ke konci, ale legendy stále ještě přežívaly.
Méně se už ví, že ne všechny vozy Skupiny B byly přeplňované bestie s pohonem všech kol, které se časem staly až mýtickými. V jejich stínu stály menší, lehčí a mnohem méně výkonné stroje nižších tříd, jako byla B/9. Do té patřila i ŠKODA 130 LR, které se jednou podařilo zázračně porazit obry a zvítězit.
Stalo se to na Marlboro Günaydin Turkish Rally 1986. Na konci června se posádky z celé Evropy sjely do Turecka, aby soupeřily v soutěži, která byla pro většinu z nich velkou neznámou (podobně jako letos zbrusu nová Rallye Turecko v okolí Marmarisu). Jakožto podnik, který nebyl součástí seriálu WRC, dávno před zrodem Google Maps a snadného přístupu k informacím, to nebyl z hlediska přípravy vůbec snadný podnik.
Organizátoři poskytli soutěžícím jen černobílou mapu v měřítku 1 : 245 000, která rozhodně nestačila k tomu, aby si udělali přesnou představu o tom, jak budou její erzety vypadat. Dohromady jich bylo 39, tedy alespoň na papíře. Ve skutečnosti sestávala první a třetí etapa, které společně tvořily šotolinovou část rallye, jen ze šesti rychlostních zkoušek, z nichž každá se jela čtyřikrát. Nakonec byla navíc jedna z nich zrušena, takže celkový počet erzet v rallye klesl na 35.
Se všemi erzetami rozmístěnými v okruhu hodinové jízdy od Istanbulu byla rallye docela kompaktní – opět podobně jako letošní Rallye Turecko v Marmarisu – a slibovala snadný trénink. Nakonec se ale trénovalo možná až příliš snadno. Proč? V průběhu tréninkových jízd totiž bylo horko a sucho, což vytvořilo úplně jiné podmínky než když rallye začala naostro a přišel déšť.
Déšť byl něčím, co v Turecku téměř nikdo nečekal a mnozí jezdci z Turecka či Středního východu na něj navíc vůbec nebyli zvyklí. To byl i případ Muhammeda Bin Sulajema z Dubaje, který přijel se svým vozem Toyota Celica Turbo a byl odhodlán vyhrát.
Další jezdci, jako Kalevi Aho z Finska na voze Audi quattro nebo místní Ali Keracan na MG Metro 6R4, bojovali s technickými problémy. Ilja Čubrikov, bulharská rallyová legenda na Peugeotu 205 T16, byl jedním z mála favoritů, kterým se podařila bezproblémová jízda. A to mu nakonec vyneslo zasloužené druhé místo.
Vítězství ale skončilo v nečekaných rukou. Mezi špičkovými vozy Skupiny B se na špici držely dva malé, lehké sedany s motorem vzadu. Tovární tým ŠKODA Motorsport vyslal do Turecka dvě posádky se svými vozy 130 LR, jeden s rakouskou posádkou Gerhard Kalnay/Günter Tazreiter, druhý s Čechoslováky Ladislavem Křečkem a Bořivojem Motlem.
Tváří v tvář bestiím s přeplňovanými motor o objemu více než dvou litrů vypadaly 130 LR s atmosférickými třináctistovkami pod zadní kapotou, nenápadnou karoserií sedan a jen mírnými aerodynamickými úpravami dosti skromně. A to bylo ještě předtím, než jste se podívali na čísla. Co zmůže 130 koní v souboji proti čtyřistakoňovému Audi nebo Peugeotu?
Jak se ukázalo, docela dost. S hmotností jen něco málo přes 700 kg, motorem vzadu a pohonem zadních kol měla 130 LR vynikající trakci i bez těžkého pohonu všech kol. K překvapivé konkurenceschopnosti přispěla i obdivuhodná spolehlivost. I na velkých evropských rallye se stávalo, že stotřicítky skončily v první desítce. A tady, na bahnitých tratích a s konkurencí sužovanou technickými problémy, dostala 130 LR jedinečnou šanci zazářit.
Ne že by to pro tým ŠKODA Motorsport byla procházka růžovým sadem. Ve druhé etapě selhal Kalnayově 130 LR ventilátor chlazení, což vedlo k přehřívání motoru. Ten byl naštěstí schopen přestát i vysoké teploty bez toho, aby došlo k poškození těsnění pod hlavou motoru a tak se rakouský jezdec dokázal posunout na první místo. Jeho týmový kolega Ladislav Křeček měl štěstí méně a musel kvůli problémům s motorem odstoupit.
Od té chvíle ležela reprezentace mladoboleslavské značky na rozhraní dvou kontinentů čistě na bedrech Gerharda Kalnaye. Jeho lehké, obratné auto tančilo po mokrých asfaltkách druhé etapy a tempo mu vydrželo i do etapy třetí, ve které se posádky vrátily na hliněné cesty prvního dne. I ty byly promočené deštěm, což z nich udělalo pro masivní přeplňovaná monstra vrcholných tříd náročnou záležitost.
I když museli mechanici týmu ŠKODA Motorsport následkem nasávaného prachu vyměnit celé sací potrubí i s karburátory, podařilo se Kalnayovi zůstat ve vedení. Nakonec byla jeho 130 LR nejrychlejším z pouhých 19 aut, která rallye dokončila (na startu jich stálo 61).
Pro značku ŠKODA to byl jedinečný okamžik – David porážející hned několik Goliášů. S malou třináctistovkou bez turba a vozem, jehož konstrukce pocházela ze 60. let, se podařilo porazit největší legendy mezi rallyovými vozy.
Mohlo se to stát znovu? Měla 130 LR šanci tato monstra ještě někdy porazit? To už se nikdy nedozvíme. Dva měsíce před událostmi Marlboro Günaydin Turkish Rally došlo na korsické rallye k tragické nehodě Henriho Toivonena na voze Lancia Delta S4, která nakonec vedla k tomu, že byla Skupina B pro sezónu 1987 zakázána. Pro vozy ŠKODA s motorem vzadu to byl konec šancí ukázat své schopnosti.
Co ale víme je to, že 130 LR byla s ohledem na svůj výkon překvapivě rychlým vozem. To dokazují i výsledky jako šesté místo Ladislava Křečka na Rallye Sanremo 1986, kde skončil těsně za „velkými“ vozy Skupiny B. Ale to už je jiný příběh, ke kterému se vrátíme někdy příště…
